TokioHotel - official profile

Únor 2008

LOKA Special (SP)

29. února 2008 v 10:38 | Violka |  Časáky
[Imagen_006.jpg]
[Imagen_005.jpg]
[Imagen.jpg]
[Imagen_010.jpg]
[Imagen_011.jpg]
[Imagen_002.jpg]
[Imagen_001.jpg]
[Imagen_003.jpg]
[Imagen_004.jpg]



Následky do konce života 40.

29. února 2008 v 4:21 | Violka a Žanetka |  FF- Následky do konce života
Následky do konce života 40.
"Zlato...?" zašeptal mi Tom do ucha, když jsem pomalu usínala...
"Hm..." broukla jsem...
"Já mám hlad..."
"Nechceš mi snad naznačit, že bych ted měla vyskočit z postele a běžet k plotně?!" zavrčela jsem...
"Ale ne... Poujedem do restaurace..."
"Pojedem?" zafnukala jsem a v duchu se začala loučit s vyhřátou postýlkou...
"No tak kotě..." políbil mě na krk...
"No jo, vždyt už jdu... Ale prvně si to musíš zasloužit..." zasmála jsem se a překulila se na něj...
O hodinu později jsem stála už oblečená i namalovaná ve dveřích... Musela jsem ještě nějakou dobu čekat, než Tom zkrotil své dredy čepkou a pak jsme mohli jít... Když jsem viděla jeho záměr, že bude řídit, jen jsem protočila panenky... To zas bude jízda...
"A jsme tady... " usmál se spokojeně Tom, když jsme zastavili před nějakou budovou... K mému údivu to rozhodně nepřipmínalo nějaký bufet nebo McDonald jako bych čekala... Ale co, zdání může klamat...
"Ježiš..." vyletělo ze mě, když jsme vlezli dovnitř... Dívala jsem se na luxusní restauraci s nažehlenými ubrusy a ulízanými lidmi...
"Líbí se ti tu?" zaculil se na mě Tom...
"Jo..." odpověděla jsem... Ale pak jsem se podívala na Toma a uvědomila jsem si, že se tu většina hostů musí nejspíš divit, že nešoupe rozkrokem kalhot po zemi a že mé razivě rudé tričko s třpytivým nápisem "Rock star" by si žádná z přítomných dam ke své toaletce neoblékla...
"Mohl si mě varovat..." šeptla jsem a víc stiskla jeho ruku...
"Pan Kaulitz?" přišel číšník, úlisně se uklonil a pak mě sjel pohledem... Pochopila jsem, že Tomovi se jeho úlet vzhledem k jeho slávě omlouvá... Což o jeho holce nejspíš neplatí...
"Ty si to měl naplánované, vid?" přimhouřila jsem oči přes stůl, když čísník odešel a šel kuchaři říct, co jsme si objednali... Jen doufám, že mi kvůli tomu, že mu ničím image podniku nedá připravit nějakou krysu... Ani žalovat bych ho nemohla, protože sama nevím, co jsem vykoktala...
"Hm..." mrkl na mě...
"Nějaká zvláštní příležitost?" povytáhla jsem obočí a napila se vína...
"Ano..."
"Ano...?"
"Chtěl jsem ti jen říct, že jsem se mýlil..."
"V čem?" podivila jsem se... Snad mi nechce říct, že už mě nechce! To teprve tenhle podnik ztratí image!
"Já vždycky říkal, že nevěřím na lásku..."
"Já vím..."
"Ale... začal jsem věřit..."
"Ehm...?"
"Zamiloval jsem se..."
"Do své nové kytary?" snažila jsem se zlehčit situaci...
"Ne... do tebe..."
"Uh..." obrátila jsem do sebe celou skleničku... "To je roztomilý..."
"Roztomilý?" vykulil Tom oči...
"Já tě miluju už tak dlouho a ty si na to přišel až ted..." usmála jsem se na něj...
Tom se mě chtěl pod stolem chytit, ale když viděl číšníka , okamžitě přestal... Ten číšník měl respekt! Dojedli jsme, dopili a Tom požádal o účet... Číšník ho přinesl na talířku a odešel...
"To nám dal účet za jídlo, nebo kupujeme celou hospodu?" polilo mě horko...
"Kotě... " zakroutil Tom hlavou, dal na talířek pár papírovek (jak jsem stihla propočítat, za to dýško bych si koupila nové kalhoty a opasek) a zvedl se k odchodu...
To be continued...


Popcorn 3/08 (CZ)

29. února 2008 v 4:10 | Violka |  Animačky







Bille..mám strach XI.

29. února 2008 v 4:05 | Violka |  FF- Bille... mám strach
PO PŮL ROCE

"Pojďte dál..."vyzve mě slečna v bílém plášti a já napochoduju do kanceláře mojí psychiatričky.
"Dobrý den..."pozdravím paní Wiliansovou...mojí doktorku...
Zvedne oči od nějakých dokumentů, usměje se na mě a ukáže rukou na volnou židli naproti stolu na znamení, ať se posadím.
"Dneska je vaše poslední sezení..."řekne s úsměvem a já na ní vykulím oči.
"Myslíte si snad, že už jsem...v pořádku?"zeptám se jí a ona po prohlédnutí mojí karty přikývne.
Už to bude půl roku, co se nám stala ta...noční můra.
Ten muž, kterého jsme zastavili v autě nás dovezl na policejní stanici. Napřed nám tam nechtěl nikdo věřit, ale když viděli, že je Bill zraněný a všem nám není do smíchu, uvěřili nám. Trvalo snad celé dva týdny, než se případ uzavřel...
Říkám uzavřel...neříkám, že se vyřešil...
Policie našla tělo mrtvého muže, ale nic víc... po naší třídě i učitelce jako by se zem slehla. Nechápali jsme to... Tom měl docela hodně problémů, protože to byl vlastně on, kdo toho chlapa zabil. Ale jelikož si stál za svým a měl dobrého právníka, vyšel jako nevinný...
Byli jsme všichni tři ohromeni... Skoro nikdo našemu příběhu nevěřil a policie se nám vysmála! Záhadou ženu s vraždícím nožem v ruce nikdo nenašel a já si myslím, že po ní ani nikdo nepátral... Taky proč by měli, když si všichni mysleli, že to je jenom příběh střelených puberťáků?!?! Případ uzavřeli jako další ztracení teenagerů v okolí Strašidelného zámku. Teengarů, kteří byli naši spolužáci... naši kamarádi...
S Billem chodím do dneška a to jenom díky té větě...pamatujete, jak mi slíbil, že když se z toho domu dostaneme, že mi něco řekne? To bylo ono...řekl mi, že mě má moc rád .S Tomem jsem nejlepší kamarádka. Už to není Tom vtipálek, jakého jsem ho znala před naším výletem...je zamlklý a hodně přemýšlivý. Bill se mi snaží hodně pomáhat, ale mamka si stála za svým a poslala mě na psychiatrii... Ne...nezavřeli mě do blázince, ale prostě musím jednou týdně chodit za doktorkou, která se mě ptá pořád dokola na jedny a ty samé otázky...
Co se vám vlastně stalo? Jaká je pravda?
Vím, že když jí každé sezení vyprávím můj příběh pořád dokola a dokola, stejně mi nevěří... Jako moje mamka...ani ta ne...
Už jsem toho měli všichni tři plné zuby, tak jsme se dohodli, že budeme lhát...
Na mém předposledním sezení jsem doktorce řekla, že jsem si celý příběh vymyslela, i když jsem byla hodně zklamaná... Řekla jsem jí, že jsme se na výletě ztratili a pak už jsme naší třídu ani s učitelkou neviděli. To bylo snad poprvé, co jsem vidělala na doktorčiným obličeji náznak úsměvu. Nejspíš si řekla, že jsem konečně přišla k rozumu...kdyby jenom věděla...
"Myslím si, že jste zcela v pořádku..."řekne a já se chystám k odchodu.
Ještě před dveřmi se ale zastavím a otočím se na ní.
"Víte... Ať už si o mě myslíte cokoliv, tak já blázen nejsem...JÁ ne!!"řeknu s klidným hlasem, věnuju jí úsměv a vypadnu z nemocnice ven.
Venku na mě čeká usmívající se Bill. Rychlým krokem mu skočím okolo krku a políbím ho.
"Tak jak to dopadlo?"zeptá se mě.
"Je to za náma, Bille...všechno!"zašeptám a Bill se na mě jenom šťastně usměje...
-----ENDE-----
(Nicolca)

1000 oceans

29. února 2008 v 4:04 | Violka |  *Music*

Bill´s avatars

29. února 2008 v 4:04 | Violka |  Signaturen





Cesta do neznáma V.

29. února 2008 v 4:03 | Violka |  FF- Cesta do neznáma
5.ČÁST
…….chytne tu mojí.Jeho dotek je strašně elektrizující.Vytáhne mě sebou na podium, i když mě ostatní holky nechtějí pustit a málem mi stáhnout kalhoty. J
Ale já bych ho nepustila, ani kdyby mě svlíkly.
Jelikož před tím refrén několikrát zpívali a já to stíhala, a zpěvačka taky nejsem špatná, zpívám spolu s tím super klukem Shrei.
Je to úžasný!
Potom vidím na plakátech, co mají fanynky připravený, jeho fotku s nápisem ,,Ich liebe dich, Bill!!!!!" A zas tak blbá nejsem, že bych si nepřeložila, že to znamená ,,Miluju tě Bille!" Takže už víme, jak se jmenuje ten úžasnej kluk, se kterým se mě tak dobře zpívá.
Musím říct, že vůbec nejsem rozhozená….naopak….užívám si to.Jsem už prostě taková.Dokonce s tím klukem…Billem! tancuju, zatímco se na nás fanynky žárlivě koukají.
On mi mezitím strčí něco do kapsy a když odcházím z podia, tak mě políbí na tvář.Do konce koncertu ze sebe nespustíme oči a já si užívám jeho božskýho hlasu.Potom je autogramiáda.Říkám si, že si pro autogram nepůjdu.Mám totiž něco daleko cennějšího…barák hned vedle :-D
Zkoumám ten kousek papírku a vůbec nevím, co to má bejt.
Není to dopis, jak byste si mohli myslet.
Ale říkám si, že když to nerisknu teď, tak už nikdy….
U zákulisí stojí dosti robustní chlápek a řve něco do vysílačky.
Přijdu ke němu a chci jít dovnitř.On na mě něco spustí.
Nevím, co mám dělat, tak se mu to anglicky snažím vysvětlit.Ale on to prostě nechápe a ukazuje něco ve tvaru obdélníku.
Tak vytáhnu ten papírek, on si ho prohlídne, usměje se, otevře mi dveře a já vejdu do dosti zvláštní místnosti.je tam kuchyňská linka a pár křesel, gauč a ….otevřený dveře?
Z těch vyjde nějaká holka…s hřebenem v ruce.
Něco na mě spustí německy.,,Ehm…do you speak English?"
,,Jo." Odpoví anglicky a začne se mě vyptávat, co tady dělám.
,,No….náhodou jsem dostala propustku do zákulisí a…"
,,Víš, ty vůbec, co je to zákulisí?"vyjde z koupelny druhá holka.,,Jasně, nejsem blbá.",,To je totiž místo, pro hvězdy, víš?",,Nepovídej, ještě, že si mi to řekla." Řeknu ironicky.,,A kdo vůbec jste???Velkej vůz?"zasměju se.
,,Ne, my jsme Blog 27.Alicia a Tola.A Tokio hotel jsou naši, takže si dej odchod." řekne Alicia a strčí do mě.,,Vážně?No…tak to je fakt lituju.No…prát se s tebou o ně nebudu…přijde mi to ubohý.Ale pokud se považuješ za drsnou..."
,,Bejt tebou jí rozbiju hubu." Pošeptá mi zezadu do ucha Bill.Zasměju se a řeknu:,,Ne, já jsem zásadně proti týrání zvířat."Bil pukne smíchy a usadí se na gauči.
Alicia s Tolou mu skočí kolem krku a chtějí mu dát pusu.
,,Hej!" řekne Bill a snaží se je odstrčit.Potom je nakonec dostane do bezpečný vzdálenosti od sebe.
,,Pojď si za mnou sednout." Poprsí mě s úsměvem a hodí psí oči.Rozesměju se a jdu.
,,Kde vůbec bydlíš?Nikdy jsem tě tady neviděl." Začne anglicky.
,,Bydlím hned vedle vašeho baráku.Jsem z Český republiky a přijela jsem za mámou."
,,Fakt?!To je bomba!! J ",,Jo…mimochodem…nevíš, co po mě chtěl ten chlápek v baru?"
,,JO…ten….no….nezaplatila si tu colu." Rozesměje se.,,Ježiši a jo!" začnu se chlámat.,,Měla bych ti to vrátit." Řeknu.,,nemusíš, nech to na mě." Mrkne na mě.,,Dobře, jak chceš." Řeknu a zasměju se.
,,Ale nemysli si, že to bude úplně zadarmo."řekne se šibalským úsměvem.,,Jejda!Tak copak požadujete, pane?" zeptám se se smíchem.,,No…co děláš zítra večer?",,Vcelku…nic."řeknu.
,,Fajn.Tak si ani nic nezařizuj." Řekne.

Co odemě chceš? V.

29. února 2008 v 4:01 | Violka |  FF- Co ode mě chceš?
Dveře se konečně otevřou a tam stojí...Bill.
"Jejda...není vás tady nějak moc? Já mám rande jenom s jednou..."zasměje se a zaskočí mě...
Aha...Rose, napadne mě.
"Já nebudu překážet. Jenom tohle posílá strejda paní Kaulitzový, tak jestli bys jí to prosím tě dal."vysvětlím a podám Billovi blog s telefoníma číslama.
"Říkáš strejda?" zeptá se mě a já se zarazím.
Kruci!! No nic...peču na to...
Zvednu kšilt a podívám se Billovi konečně do očí...páni, je v nich něco, co... nedokážu to popsat, ale mám to v hlavě...
"Nicol?" vydechne Bill a já se divím, že na mě ještě nezapomněl.
Najednou vedle mě Rose nenápadně zakašle.
"Tak já už půjdu."řeknu a nechám tam Billa stát...pořád za mnou čumí jako péro z gauče a mě to dělá dobře!

Je něco kolo půl osmé večer a Paul má přijet až v devět z práce...no nic, jdu se podívat na zahradu, rozhodnu se po chvilce nic nedělání. Otevřu dveře, které máme v obýváku a výjdu přímo na terasu...nadechnu se čerstvého vzduchu a jak je u mě zvykem, hodím přes hlavu kšilt s kapucí.
Pak ale spozorním...sylším Billův a Tomův hlas, jak o něčem diskutují. Skrčím se a schovám se za plot. Musí bejt nejspíš hodně blízko u něho, protože slyším každé jejich slovo.
Kouknu na ně přes malou dírku v plotě...oba dva se válejí na lehátkách, v ruce RedBull (jak jinak:D) a na očích sluneční brýle...
"Ale to není možný..."zakroutí hlavou Tom.
"Říkám ti, že je to vona! Poznal jsem jí podle..."Bill nedořekne a napije se RedBullu.
"Podle?"
"Podle očí...prostě to je Nicol."
"Ta Nicol? Ta, která se ti smála do holčiček? Ta, která mi jednou přivázala dredy k židli?" zděsí se Tom.
"Jo...ta!" křikne už rozzlobeně Bill a otřese se, když si vzpomene na minulost a...na mě.
"Ale vždyť...má bejt malá, tlustá a s...brejlema!" nemůže tomu pořád uvěřit Tom.
"Tak víš co? Když mi nevěříš, tak proč se nejdeš podívat sám?" řekne mu Bill.
"Tak jdeme?"
Oba dva se zvednou a já se leknu. No oni snad chtějí jít za mnou, zděsím se a rozběhnu se do domu, ale to jsem si nevšimla mokrého trávníku a žbluňk...jsem v bazénu...
"Kurva!!" křiknu a vyplavu ven...jsem zmrzlá na kost.
"Hééj!"křikne někdo a já se otočím. Přímo za plotem stojí Tom a Bill.
Ještě že jsem si dneska na sebe napatlala jenom vodě odolnou řasenku...uf.
"Co je?" zeptám se jich jako by nic a sundám ze sebe mikinu...brrr...i když je léto, tak "koupat" se v osm v bazénu není zrovna nejlepší nápad :D
"Pojď sem..."křikne na mě pro změnu Bill.
"Trhněte si nohou...je mi zima."odpovím jim a vpadnu do baráku.
Pak se ale ozve domovní zvonek.
Že mají ale výdrž!!
V rychlosti na sebe hodím minikraťásky a strejdovu košili...no, vypadá to zajímavě, ale lepší než to vomarodit.
Otevřu dveře a tam... dvojčata.
"Hledáte někoho?" zeptám se jich jako by nic a nevšímám si jejich pohledů (a pusinek dokořán)...
"Tak co?" okřiknu je a konečně se oba dva vzpamatujou.
"Ty...my..?"začne koktat Bill, až se musím začít smát :-)
"Zájmena ti jsou docela dobře."řeknu mu a Tom vedle něho vyprskne smíchy.
"A ty se moc nesměj, nebo chceš přivázat k židli?" řeknu mu líbezným hláskem. Toma smích okamžitě přejde...když mu bylo třináct, přivázala jsem jeho klááásné dredíky k židličce mno a... trvalo asi tři hodiny, než ho odtud vymotali :-)
"Takže seš to ty."řekne nakonec Tom.
"Sem ti to říkal, vole..."řekne mu Bill.
"Fajn...takže doufám, že jste spokojený, když víte kdo jsem (Bill se uchychtne a já na něj hodím smrtící výraz) a teď mě omluvte...ráda bych se převlíkla."rzoloučím se s něma co možná nejrychleji a chci zavřít za sebou dveře, ale Tom tam dá nohu.
"Jen tak lehce se nás nezbavíš."řekne se smíchem.
"Myslíš?" kouknu na něj a v tom mu zabouchnu dveře před nosem.
Chvilku tam ještě stojí a já jenom zaslechnu něco jako...
"Ty woe...to je kus..." a víc už radši neposlouchám.
Zapadnu k sobě do ložnice a převlíknu se do norml oblečení.
Pak ještě chvilku čučím na bednu a najednou ke mě příjde strejda a já se musím začít smát.
Na sobě má nějakou mysliveckou čapku, maskáčový kalhoty a v rukou buřty.
"Jdeš na rande?" zeptám se ho ze smíchem a i on se začne smát.
"Ne...jdeme k sousedům opíkat buřty."
"K jakým?" smích mě přejde.
"Ke Kaulitzům...tak žádný lenošení, převleč se a pádíme..."řekne a zavře za sebou dveře.
Bože...proč já???
(Nicolca)

This Is More Than Love...

29. února 2008 v 4:00 | Violka |  Videa =oD


Hlasujte!

28. února 2008 v 17:59 | Violka
Source: www.tokiohotelus.com

Bravo 8/08 (RU)

28. února 2008 v 11:07 | Violka |  Časáky

Jak teen kapela TH dobývá americký obchod a napravuje obrázek na Německo?

28. února 2008 v 11:03 | Violka |  Rozhovory (interview)
Každý by měl projít kolem stolu a vzít kondomy. Durex, Trojan a kondomy, které svítí ve tmě, kvůli vzdělávací kampani hudebního průmyslu, před vchodem do legendárního klubu Filore NY.
Přítomným 800 je od 6 do 16 let, kteří křičí, ječí a vyvádí, jak tomu většinou u dívek je v hororech. Drží vlastnoručně udělané plakáty v naprosté extázi. "Bill ich liebe dich." je napsáno na jednom. Nebo "Gustav ziehe dein Shirt aus". Jedna drží svoji podprsenku pyšně ve vzduchu. Vypadá to, že v pondělním večeru na Manhattanu je možné cokoli. Bodyguard, který měl udržovat dívky od podia říkal: "300 hard rockových fanoušků by bylo tisíckrát lepších."
Schrei. Všechny tyhle hysterky čekaly poslední týden jen na jedno: Tokio Hotel. Německou klučičí kapelu, se složitými účesy, která dobývá právě teď největší hudební obchod: TH jdou do Ameriky. Kluci z Magdeburgu hráli pět koncertů na druhé straně Atlantiku: jeden v Torontu, jeden v Montrealu, jeden v LA a dva v NY. Lístky do tohohle promo turné byli vyprodané během několika minut. Lístky se na Ebay prodávali i za 800$. Jedna teen fanynka v LA držela svůj plakát "Investovala jsem více než 3000$ abych byla na třech koncertech TH" I hip-hopová legenda Jay-Z byl v Roxy na Sunset Boulevardu, aby si poslechnul tyhle kluky z Německa. A známý New York Times napsal "Divoké uvítání pro německou teen-pop kapelu" jako titulek na kulturní stránku a shledával koncert jako "Zvláštně divokým začátkem". Ale Bill Kaulitz (18, zpěv), Tom Kaulitz (18, kytara), Georg Listing (20, basa) a Gustav Schäfer (19, bicí) překvapivě ještě v Americe nevydali album. To vyjde v květnu/červnu.
"Zjistila jsem o nich na internetu a byla okamžitě fanynka," říká Angelica, 16 let z Brooklynu a dává odkazy na Youtube a Myspace, kde jsou američtí fanoušci. Je tu se svojí matkou Catherine, která nechce říct svůj věk a přinesla si prášky na hlavu sebou. "Ne kvůli muzice," říká, "ale protože tu tolik ječí." V půl sedmé večer nastal čas, kdy se dveře Filmore otevřely a rodiče TH fanoušků šli vzadu v klubu k baru. V osm večer konečně německý zázrak vystoupil na podium. Konečně si mamka vzala prášky na hlavu a zvednou se stovky foťáků, hned jak kapela začne s "Ready Set Go". Člověk musí uznat, že je tu něco na těhle klucích z východu. Kdybyste byli 12letá dívka, nejspíš byste byli taky ohromeni.
Übers Ende der Welt. Nejenom v Berlíně, Paříži a Moskvě, ale taky v Severní Americe se fanoušci shledávají s písněmi od Tokio Hotel, což může mít dopad na deníky teenagerů: mix slaboty, s budoucím strachem a srdceryvností. Taková je puberta po celém světě. A TH k tomu udělali takový soundtrack. Z jejich debutového alba "Schrei" prodali přes 1,5 milionů kopií, 350 000 lidí bylo na jejich prvním turné. Takové to ve starém světě nebylo. Naštěstí tu ale stále jsou fanoušci kteří si kupují CD v obchodech, než aby to stahovali ilegálně.
Jeden ze čtyř mužů, který se ukrývá v pozadí za kapelou je David Jost. 35letý muž s trikem a úzkými džíny má okouzlující úsměv: "Takhle to začínalo ve Francii a Rusku," jen září a dívá se jako pyšný otec na ty nadšené fanoušky z balkonu ve Filmore.
Jost je producent, manager a velký přítel těhle čtyř kluků na podiu. Píšou spolu hodně písní se zpěvákem Billem. "Bill v sobě skrývá velké emoce," říká. "Někdy stojí před vámi a jeho výška klade důraz a v příští chvíli začne zářit, jako když slunce se schovává a svítí na ulice. Takový je frontman Bill, takového najdete jednoho v každém století, když chcete."
Takový je Bill s rozcuchanými vlasy, černými linkami kolem očí a nalakovanými nehty, hermafroditní a nějak křehký a hrdý. Ale taky sexy.
přeložila Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz