TokioHotel - official profile

Září 2006

Co všechno způsobila alergie 5

30. září 2006 v 6:00 | Lola |  FF-Co všecno způsobí alergie
Co všechno způsobí alergie
5. díl
V půl šestý už čekám, až mamka vyjede autem z garáže. Mám na sobě dlouhé maskáče s kapsama a tričko ber rukávů až ke krku. Kolem pasu mám uvázanou mikinu, kdyby se ochladilo. Bez ní by mě tam totiž máma nepustila. No znáte to. Sednu si vedle mamky a vyrážíme. "V kolik pro tebe má přijet?" zeptá se když míjíme ceduli s nápisem MAGDEBURG. "Nevím. Zavolám ti. Buď na drátě." Pokusím se o vtip. Zabere to máma se zasměje. "Dobře ale nemysli si že pro tebe po půlnoci pojedu. Do půlnoci počkám, ale pak se dostaň domů jak chceš." "No mami. To mě necháš na pospas vrahům a úchylům?" "Prosim tě nech toho a vystupuj. Musím rychle zpátky. Nezamkla jsem garáž." "Na co ty myslíš. Vždyť je doma táta." "No to je fakt. Tak zavolej v kolik pro tebe mám přijet." "Jasan." Řeknu a zabouchnu dveře auta. Koncert začne přesně v sedm. Zase jsem v tranzu. Zpívám s ostatními a nemůžu se na Billa vynadívat. Když se na mě podívá nenápadně mu zamávám, ale on se jen podivně podívá. "Že by mě nepoznal? Že by na mě přeci jen zapomněl. No jo Sabino ty si ale husa. Myslíš si že se do tebe zamiluje? Bill, kterej může mít na každým prstě deset holek." Okamžitě mi klesne nálada. Pohupuju se sice pořád do rytmu a zpívám, ale už ne tak jako na začátku. O přestávku si dojdu pro něco k pití. O místo vepředu se bát nemusím. Mám totiž VIP lístek.
V druhé polovině koncertu mi náladu zvedne sám Bill, když si mě vybere, abych s ním šla zpívat. Z počátku se nemůžu chytnout rytmu páč sem vyplašená, ale pak se chytnu a je to v pohodě. Dozpíváme písničku a já jsem v sedmém nebi. Teď ještě ten polibek a bude jako v tom snu. Jenže nic se nekoná. Než se naděju stojím zase za zábradlím. No co. Stačilo mi to jak mě držel kolem pasu a byl mi blízko. Cítila jsem jeho vůni a byla jsem jako omámená. Pak si uvědomím, že sem cítila jako by mi něco dal za kalhoty. Sáhnu si za pásek a vytáhnu nějakej lístek. Rozbalím ho a na něm je napsáno: "To je moje číslo. Někdy se ozvi. Bill." A pod tím bylo napsáno telefonní číslo.
Podívám se na Bill a ten, když si všimne že v ruce držím lístek od něj, na mě mrkne. Sbalím lístek a dám si ho do kapsy. Po zbytek koncertu mám zase maximální náladu.
NA konci koncertu se vydám směrem do zákulisí. Ochranka si prohlédne můj lístek a odvede mě za klukama. "Ahoj. Já jsem Gustav." " A já Georg." Začnou se mi Georg s Gustavem představovat. "Ahoj. Já sem Sabina."
Bill si tam ještě něco šeptá s Tomem. Pak se vydají směrem ke mě. "Ahoj. Já jsem Bill." "Ahoj Sabina." Je to divný seznamovat se podruhé. Ale můžu za to že na mě zapomněl? "Ah…" začne Tom, ale nedopoví. Místo toho se ušklíbne. "Hele Bille. To je ta s těma pomerančema." A začne se smát. "Ale ta měla tady tetování." Řekne Bill a ukáže na místo kde mám tetování. Chytnu tričko u krku a táhnu ho směrem dolů, dokud není vidět tetování. Pak se podívám na Billa.
Je docela zaraženej. Nejspíš ho to překvapilo. "Vždyť sem ti to říkal že je to ona. Hned sem jí poznal." Začne se řehtat Tom. "Tak to ty si byla ta Billova obět?" zeptá se mě Gustav. "Ano. Ještě teď se mi rosí čelo, když si na to vzpomenu." Začneme se všichni smát. "Koukám, že si lístek našla." Usměje se Bill. "Jo. Našla." "Já sem na tebe uplně zapomněl." "Všimla jsem si." Rejpnu si. Potom si povídáme a je mi s nima dobře. Jsou vtipní, pohodový, prostě super. Hlavně Bill. Linda by byla celá pryč, kdyby tu byla semnou. Pak si Tom všimne že mi na krku visí foťák a chce se hned fotit. Vyfotím se několikrát s Tomem, několikrát s Gustavem i s Georgem, ale nejvícekrát s Billem. "Hele má to samospoušť?" zeptá se mě Tom. "Jasně." "Tak to tam nastav a vyfotíme se všichni dohromady, ať máš pořádnou památku." Usměju se a nastavím samospoušť. Děláme kraviny a je nám dobře. Když jsem na odchodu, odchytnu ještě Gustava. "Promiň, že tě otravuju, ale nemohl by si mi podepsat tvojí fotku pro kamarádku?" "Jasně. Jak se jmenuje?" "Linda." Řeknu a dostanu fotku s Gustavovým podpisem i s věnováním pro Lindu. "Děkuju moc. Tak se mějte. Bylo mi s váma dobře. Ahoj." "Ahoj." Řeknou sborově. Ještě se ohlídnu po Billovi a on mi nenápadně naznačí ať mu zavolám. Přikývnu a vytáhnu mobil. Jenže nevolám Billovi nýbrž mamce.
"Jestli mi voláš, že ležíš v nemocnici tak si mě nepřej." "Ne. Volám, aby si pro mě přijela." Zasměju se. "Dobře. Za chvíli jsem tam. Počkej na mě u pošty." "Jasně. Čau." Dojdu k poště a čekám na mamku. Dobu, než mamka přijede, si krátím posloucháním MP3jky. Za chvíli už u mě zastaví červená ŠKODA OCTAVIA a já nasednu a jedeme domů. Po cestě si prohlížím fotky z koncertu. Pak narazím na jednu hezkou fotku. Je na ní Bill a špičkou jazyka se dotýká horního rtu a je mu vidět piercing zespoda. Moc hezká fotka. Doma si je hned dám do počítače. A nebo spíš zítra. Je půl dvanáctý a já si půjdu hned lehnout. Fotky počkaj do zejtra.
POkračování příště...

Billík s fans... já ci taky=)))

30. září 2006 v 6:00 | Janiczka |  Supa fotečky
V kloboučku...=)))
NO a tedkom z jednoho dne s mega moooc fans, ale mě nějak ti fotografové vynechali=)))

Stěhování 10

30. září 2006 v 6:00 | Lenka |  FF-Stěhování (jiný autor)
…Bráním se, ale má sílu. Najednou se objeví nějaký kluk.
,,Pomóóct!" řvu směrem k tomu klukovi. Kluk k nám zamíří rychlým krokem.
,,Nějaký problém?" zeptá se když přijde k nám.
,, Ne, dej si odchod mladej!" zařve ten hnusný chlap.
,, Zbav mě ho!" ječím já. Chlap mi stále drtí ruku. Neznámý kluk pochopí co se děje a stáhne ruku toho chlapa z té mé. Oddychnu si.
,,Neotravuj! Vypadni a neser se do mě!" řve chlap na toho kluka. Já i kluk se snažíme co nejrychleji vypadnout, ale ten chlap zatarasí cestu.
,, Ta holka je moje!" ječí. Mám fakt velký strach.
,,Dejte nám pokoj!"řekne klidným a vyrovnaným hlasem kluk. Chlap se naštve ještě víc a rozmáchne se pěstí po klukovi. Ten naštěstí v čas uhne. Podaří se nám ho obejít. Jdeme pryč. S tím se, ale nehodlá smířit ten slizkej chlap. Napadne kluka ze zadu, skočí mu na záda. Kluk ho setřese. Chlap se svalí na zem, ale hned zase vstává a rozmachuje se po klukovi. Ten uhne, vrazí mu jednu pěst do obličeje a táhne mě pryč. Když se chlap vzpamatuje dohoní nás, rozežene se po klukovi. Můj zachránce zadrží chlapovu pěst a vrazí mu svou do břicha. Chlap se svalí na zem. Běžíme pryč. Utíkáme za roh a potom o dvě ulice dál. Udýchaně se zastavíme.
,,Moc ti děkuji," řeknu vděčně.
,,To nic. To prase už otravovalo jednu moji kámošku, jenže ta měla větší štěstí než ty. Byla zrovna venčit psa. Ten chlap si ho nevšiml a začal ji obtěžovat. Ona zavolala psa a on je cvičený na obranu a s chlapem si poradil." Řekl udýchaně. Až teď mám čas si ho pořádně prohlídnout. Tipla bych si, že mu je kolem devatenácti, středně vysokou postavu, hnědé vlasy po ramena a šedozelené oči.
,,Ještě jednou díky. Já jsem Viky," představím se.
,,Já Georg." Mezitím, co jsme běželi se setmělo a já ztratila přehled kde vlastně jsem. Začala jsem se rozhlížet kolem sebe jestli něco nepoznám, ale tahle ulice mi vůbec nic neříkala.
,,Nevíš jak se dostanu na Kiesweg?" zeptala jsem se ho na ulici kde bydlím.
,,Ty tam bydlíš?" zeptal se mě Georg a trochu se usmál.
,,Jo, proč?" nechápu.
,,No, že ani nevíš jak se dostaneš domů," řekne a začne se na celé kolo smát.
,,Ale já tam bydlím od minulé neděle. Předtím jsem bydlela na Slovinské a ta je v České republice," vysvětluji.
,,Aha. Tak to půjdeš rovně na Weidengovu a potom-´´ zarazí se a podívá se na mě ,,Ty asi nevíš kde je Weidengova, co? Tak já půjdu s tebou,"rozhodne a vykročí. Jdu za ním.
,,Nemáš, prosím mobil?" zeptá se mě při chůzi. Nemám mobil! Teď mi dojde jaký budu mít malér, musím ten pitomej krám totiž kvůli rodičům tahat všude s sebou. Ale co, však oni to nějak přežijou.
,,Ne nemám. Proč?" nechápu.
,,Mám se za chvíli sejít s kámoši, tak ať na mě zbytečně nečekají," vysvětluje mi situaci.
,,Tak za nimi zajdem a potom půjdu s tebou, nevadí?" navrhne Georg.
,,Dobře, to by šlo."
,,Proč jste se vlastně stěhovali?" Zeptá se mně.
,,Taťka tady dostal dobrou práci, mamka si tu práci taky našla na rozdíl o ČR , tam práci neměla," řeknu.
,,A nevadilo ti, že si skoro na konci roku přecházela na školu? Kam vlastně chodíš?" ptá se mě zatím co jdeme.
,,Chodím i se ségrou na gympl do prváku. Ten přechod mi vadil, ale taťka prostě rozhodl, že musím,"odpovím. Dojdeme k restauraci. Georg vejde dovnitř a já za ním. Jdeme chodbou, potom vstoupíme do hlučné místnosti se stoly a hafou lidí u nich. Georg se rozhlídne a zamíří si to k jednomu stolu úplně vzadu. Kráčím za ním. Když jsme blíže uvidím, že u onoho stolu kam míříme sedí tři osoby. Po chvíli poznám dvě. Jsou to Kaulitzovi! Do háje, mám já to, ale štěstí!=( Třetí neznám, ale je to taky kluk.
,,Čau kluci!" volá na ně Georg. Všichni tři se otočili směrem k nám a usmáli. Záhy, ale Tomovi ztvrdl usměv. (Asi mě poznal.)
,,Kluci to je Viky, otavoval ji ten chlap co Sisi, tak ji radši doprovodím ," představí mě a vysvětluje. Sisi je asi ta holka s tím psem.
,,Jo my se známe," řekne Tom nepřátelským hlasem.
,,Od kuť?" ptá Georg se zájmem. Nejspíš ho udivil tón Tomova hlasu.
,,Ze školy," odpoví rádoby ledabylým hlasem, asi se mu nechce vysvětlovat co jsem mu už udělala=)
,,A z kina," doplní Bill s usměvem.
,,Jóóó?" pořád ten zájem. Georg má nejspíš Toma prokouknutého, už se trochu uculuje.
,,Jo!" vyhrkne Tom naštvaně.
,,Tak Tome povídej, jsem zvědavý!" řekne ten neznámý kluk a u toho se zašklebí.
,,Dej mi pokoj!" štěkne po něm Tom.
(-Lenka-)
Pokračování příšte...

Autogramiada v Paříži

30. září 2006 v 6:00 | Miky |  Paparazzi 2006
A na závěr malá perlička od Toma =))
Autogram na botu je fakt originální =D

S rakouskou vlaječkou

30. září 2006 v 6:00 | Janiczka |  Supa fotečky

Radio NJR 27.9.06

30. září 2006 v 6:00 | Janiczka |  Screenshots 2006

Na náhody nevěřím 1

30. září 2006 v 6:00 | Míša |  FF-Na náhody nevěřím
Na náhody nevěřím!
,,Mátlová, Kaulitz! Vy si jako myslíte že mám málo práce,a tak mě zaměstnáváte!" Tak a je to tady zase naše každodenní porada s říďou! Já a Tom Kaulitz to je výbušná směs! Moc v lásce se nemáme. No teda trochu víc. Dřív jsme spolu chodili do třídy,ale učitelka byla na pokraji zhroucení, a tak nás jednoduše přemístili do jiných tříd,ale moc to nepomohlo!
,,Tak doufám že si to vezmete k srdci a už běžte!" ,,Jasně jako vždy!" ,,Na váš názor se nikdo neptá slečno!" No jo říďa to myslí dobře! ,,Tak kočičko a máme to za sebou!" ,,Nejsem žádná kočička a nech toho ty jedena chlupatá opice!" ,,Co si to řekla! Ty jedná leklá rybo???" ,,Nejsem žádná leklá ryba!!!" Ten kretén mi vážně pije krev! S jeho bráchou se moc nemusíme,ale rozhodně si netrháme vlasy jako s tou opici!!
,,Jsem domáááááááá" Zařvu na svou psycholabilní mámu! ,,co nového?" ,,Pozdravuje tě ředitel!" ,,Míšo už zase!" Na kázání teď vážně nemám náladu! Vyběhnu schody prásknu dveřmi a lehnu na postel! ,,Proč já nemůžu být jako normální holky?" na chvíli jsem zavřela oči,ale začal otravovat mobil. Jeho dementní vyzvánění mi vážně leze na nervy,ale co mám dělat? Nic lepšího v tom krámu není!
,,Halo! Řeknu otráveně a doufám že to je jenom omyl! ,,Zlatičko to jsem já babi nemohla by si mi zavolat mámu?" ,,Ne to nemohla! Nejsem sekretářka téhle rodiny!" Naštvaně zmáčknu tlačítko konec hovoru a hodím ten krám proti stěně! ,,Ups" Mobil se rozletí na dva kusy,ale mě je to jedno! ,,Co to bylo za ránu!?" Máma přišla otravovat! ,,Vypadl mi mobil z ruky" ,,Míšo já vím jak se cítíš! Tom ti deptá nervy,ale vydrž to za měsíc máš prázdniny!" ,,Nikdo mě nechápe! Ten dědek se na mě díval jako na vraha" ,,Ředitel není žádný dědek! Pojď se navečeřet!" Máma bouchla dveřmi a mě se chtělo brečet. Chlupatá opice mi brala chuť do života,ale dělá to schválně! Nenávidí mě stejně jako já jeho! Já ale věděla co na něho platí pěkné blondýnky!
,,Mami mám jeden dotaz. Máš ještě tu barvu na vlasy?" ,,K čemu ty potřebuješ barvu na vlasy?" ,,Jen tak! Chtěla bych se obarvit na blond!" ,,Něco jako blonďatý andílek?" ,,Jo něco jak blonďatý andílek!" Kysele se na mámu usměju. Ty její řečí k smrti nenávidím,naštěstí zazvoní zvonek a já jako na povel běžím ke dveřím!
,,Ty???" ,,Ahoj mohl bych s tebou mluvit?" ,,Ne! S bratrem opice se já nebavím!" Zavřu Billovi před nosem až si řeknu že jsem na něj byla moc krutá! ,,Kdo to byl?" ,,Nikdo!! Jdu si lehnout. Dobrou noc!!!" Dneska jsem měla vážně den na houby.
,,Zlato vstávej za deset minut ti jede autobus!" ,,To si mě nemohla vzbudit dřív?" A je to tady moje blbá nálada hned po ránu,jenomže na buzerování matky je moc pozdě. Rychle na sebe něco hodím trochu se namaluju a s rohlíkem v puse letím na autobus. ,,Zatraceně zapomněla jsem si peníze!" Tohle je moc kruté domů to nestihnu a pěšky taky ne!
,,Stalo se ti něco?" Zamnou se ozve nějaký hlas,takže se automaticky otočím! ,,Peťo! Ne nic se nestalo jenom možná to že mám den na ho…" Peťa je nejhezčí kluk z celé školy! Jeto známý sukničkář,ale já ho vždycky chtěla! ,,Ty já mám taky"Krásně se na mě usměje a já se vznáším v nebi! ,,Prosimtě nemohl by si mi půjčit na autobus?" ,,Jasně." Jenomže já ty peníze chtěla pro to,abych měla šanci se k němu dostat. Nějaká škola mě nedokáže rozhodit…
Pokračování příště

Rozhovůrek z Gustavem z BRAVA

30. září 2006 v 6:00 | Janiczka |  Rozhovory (interview)
Šok! Fanoušci ve starostech o Gustava? Že má bubeník Tokio Hotel odejít je drb. Ve velkém narozeninovém rozhovoru BRAVA mluví 18tiletý jasně pravdu...
Co se děje s Gustavem? Na internetu kolují divoké spekulace o jeho odchodu. Údajně se bubeník měl od kapely mnohem víc vzdalovat. Dokonce přespal v jiném hotelu než Bill, Tom a Georg. Po koncertech letěl hned domů. ,,Totální blbost!", říká Gustav jistě ve velkém BRAVO rozhovoru - a říká celou pravdu...
BRAVO: Ty jsi měl právě narozeniny. Ale ty zastínily spekulace na webu o tvém odchodu. Co na to říkáš?
GUSTAV: Všechno nesmysl!
BRAVO: Co myslíš, jak lidi přišli na takový drb?
GUSTAV: Poslední dobou jsem po některých koncertech nepřenocoval s ostatníma v hotelu. Musel jsem udělat pár soukromých věcí. Například narozeniny mojí babičky. Že jsem jel zrovna po televizní show nebo vystoupení domu asi někteří lidi zpozorovali a špatně si to vysvětlili.
BRAVO: Takže neuvažuješ o odchodu?
GUSTAV: Nikdy! Tokio Hotel je pro mě jako kytka. Proč bych ji neměl zalévat, když jí přece mnohem víc rostou pupeny?... Že je o nás stále něco v novinách nám nevadí (šklebí se). Přitom je mezi námi v pořádku. Je mi jenom velmi líto, že si fanoušci dělali zbytečné starosti.
BRAVO: Užíváš si potom hodně srandy s Tomem, Billem a Georgem?
GUSTAV: Absolutně! Všechno je cool!
BRAVO: Ted vážně: Ty jsi měl 8.9. narozeniny. Jak se cítíš jako 18tiletý?
GUSTAV: Jako je to stejné jako v 17cti. (směje se)
BRAVO: Jak jsi to oslavil?
GUSTAV: O půlnoci jsem slavil s kapelou a našimi producenty. V poledne jsem byl doma u mojí rodiny. Mojí přátelé byli taky tady. Společně jsme grilovali.
BRAVO: Co ti dali k narozkám?
GUSTAV: Dostal jsem stylovou chladničku. Skutečně cool!
BRAVO: Cítíš se teď zcela dospělý?
GUSTAV: No jo, to nemůžu bezpodmínečně říkat! Přirozeně bych mohl jít do obchodu a koupit si hodně alkoholu. Ale já to neudělám, protože je to škodlivé pro moje tělo. Dříve jsem se vždycky těšil na oslavu 18-tin, protože bych se mohl sám koupit rachejtle (směje se). Ale co je teď fakt skvělé: můžu si už konečně udělat řidičák. Jsem už správně nadšený....
BRAVO: Ty ale ještě bydlíš s tvými rodiči v Magdeburku. Odstěhuješ se brzo?
GUSTAV: Mohl bych už přirozeně žít ve vlastním bytě. Ale na to mám ještě čas. Doma je to prostě nejpěknější (šklebí se).
BRAVO: Jak důležití jsou pro tebe rodiče?
GUSTAV: Velmi důležití! Mají vždy pro mě dobré rady, jsou tu vždy, když jsem ve stresu.
BRAVO: Kdo je ještě důležitý ve tvé životě?
GUSTAV: Samozřejmě kluci z kapely. Děláme už společně šest let hudbu a vyvinulo se z toho silné přátelství! Bez nich si to nedovedu představit. Stejnak si ale dobře rozumím také s producenty a ostatními lidmi, co dělají hudbu...


Nejdřív slzy smutku,ale pak...

29. září 2006 v 7:00 | Lili |  Jednodílné FF
Zas sedim u počítače a koukam na jeho fotku..Možná si myslíte,že na toho krásného kluka ze skupiny Tokio Hotel koukam,jen proto,že jsem jejich fanynka,ale není tomu tak.......
Už je to měsíc,ten hrozný měsíc plný smutku..Už je to měsíc co jsem se s Billem rozešla....Ten dlouhý čas bez něj,ty muka...to deprimující ticho a prázdno v mém těle...Jen méé srdce,bije a já mám pocit,že každou chvílí přestane....Všechno se ted změnilo sem doma sama ve svém pokoji a přemýšlím,přemýšlím proč,proč tohle všechno..Ale je mi to k celku jasnéé,má skupinu,je slavný a hromadu fanynek...Každičký den pozoruju jeho fotku,fotku,kde je plný štěstí,objímá se s fanynkama a scény z koncertů...Je mi tak smutno,nidko nenaplní mé srdce láskou jako Bill,už nikdo..
Jak,už jsem psala momentálně zas sedím u počítače a pozoruji jeho fotku,fotku,kde je právě s fanynkou a ojíma jí...Má tak krásný úsměv,který dřív patřil mě,ale ted patří jen pro ty fanynky..Naplno se oddal kapele..Musela jsem to pochopit a pochopila jsem...Nemůžu mu zabranovat v jeho karieře,to bych nikdy nedovolila...Byl tak štastnej z jejich prvních a velkých úspěchů..Byla jsem s ním,zdílela jsem s ním ty krásné chvíle radosti,ale také sem měla pocit,že se mně pomalu,ale jistě vzdaluje...Jejich sláva stoupla natolik,že vůbec nebyl v Magdeburgu natož i v Něměecku...Byla jsem štastná za to,že jsem ho viděla aspon jednou měsíčně..Těšila jsem se na ten každičký den,kdy ho budu mít zas u sebe a bude patřit jen mně...Ale náš vztah se změnil,hodně se změnil...Bill začal být odtažitější,měla jsem i to tušení,že ta láska,ta velká láska,kterou ke mně choval pomalu mizela,pomalu se z jeho srdce vytrácela aniž by o tom věděl...U mě to tak nebylo,u mě nééé...Myslela jsem na něj,každou chvíli "co asi dělá,jak ted prožívá jeho další úspěšný koncert,,ale on,on na mě nejspíš ani nepomyslel,byl tak zaneprázdněný..Nikdy sem měla to tušení,že když jsme se měli zas po tom nějakém měsíci setkat,se našemu setkání vyhýbal..Vyhýbal se všemu co bylo kolem mně...A mě to trápilo,hrozně mě to trápilo....Jednou zas napsal,byla jsem ráda,že se s semnou chce sejít,byla jsem nadšená......Ale radost mě hned skončila,měla jsem v tu ránu hrozný celý zbytek dne,ale néé jen ted den,ale i tich třicet dní do předu,vlastně,až do dnes....Bill se semnou rozešel,snažil se,snažil se mi to podat co nejlépe...ale moc se mu nedařilo.Řekl,že kapela je pro něj ted hrozně moc,že náš vstah nemá cenu...."Proč?Ty,už mě nemiluješ vid Bille??ptala jsme se ho se slzami v očích a stále si ho prohlížela,protože jsem ho viděla zas po tak dlouhé době..a k tomu mu to tak slušelo...."Já nevim,ale nemá to opravdu cenu,pochop to,,snažil se mi to vysvětlit....Nakonec jsem jen kývla a odešla..Nic jiného mě nezbývalo,nevyznala jsem se v něm a do dnes se ani pořádně nevyznam ve mně..Co se to semnou děje,vůbec nic..Nevěděla jsem jestli mě opravdu miloval,kydž mě to řikal,když se semnou rozcházel,,,dřív ano,to ano byla jsem si jista tím,že mě miluje,ale pak nevim,vůbec nevim...A ted???Mám pocit,že na mě zapoměl..Chápala jsme to a na jednu stranu taky néé....Ano,chápu má kapelu nemá čas,na to taky čas na svojí rodinu,které se chce věnovat taky...Přála jsme mu to,přála jsem mu ten úspěch a pořád přeji....Akorát jsem nechápala co cítí jestli je to jen kvůli kapele nebo,že mě už nemiluje.....
No nic,zas sem se zamylsela,jak každý den..vypnu počítač a jdu se vykoupat..Ještě zajdu dolu za mamkou a chvíli s ní popovídám,poslední měsíc sem se jí vyhejbala,nechtěla jsem s nikym mluvit...S mamkou žiju sama,naši se rozvedli,proto sem si sní chtěla popovídat,aby se taky necítila,tak sma..Ted sem brala ohled nakaždičkého člověka,neříkám,že dřív bych na něj ohled nebrala,ale ted mnohlem víííííííccc......."Dorou,řeknu mamce a jdu zpátky do svého pokoje...
Zhasnu a jdu směrem k mé posteli,ale něco mě nutí,něco mě furt nutí jít na ten balkon z kterého dnes vyřazuje měsíční světlo...Vyjdu na ten balkon a nadechnu se toho večerního a čistého vzduchu..Zavřu oči a vnímám zvuky cvrčků,ptáčků a různých zvířat,kteří se tu potulují...Opřu se o zabradlí a zadívám se dolu pod sebe,je tu jen záhon červených růží a trávník.
Zasním se a vybavím si ty chvíli,kdy tu stával ten černovlasí chlepec a volal méé jméno..Stál tu a díval se směrem ke mně na balkon,usmíval se,tak krásně se usmíval..Vylezl za mnou nahoru,jelikož nemám balkon moc vysoko,vylezl a já se oddávala jeho krásným a něžným polibkům...Takhle sme strávili skoro celý večer..Pak,ale Bill začal chodit pod můj balkon čím dál mín kvůli slávě a pak,už vůůbec nechodil...Ale stále sem měla naději,že příde,stále sem tady takhle stála a doufala,že příde a tento sen se mě splnit mohl...Ted,už néé..Rozešli jsme se a ted mohu jen snít,jen zpomínat a trápit se..Jestli pak na mě taky nidy myslíš,,,zadívla jsme se na měsíc a spoustu hvězd,které byli jeho září osvětleny.....Zapomen Karol,ty musíš,,poručila jsem si a vrátila jsme se do svého pokoje....
Šla jsem do školy,nechtělo se mi vztávat poslední dobou né..Nakonec sem,ale musela,musela jsem vztát..Udělala hygienu a vyšla před dům..Nikdo,nikdo tu není,nikdo tu nestojí,jako dřív s úsměvem a krásným,přivítacím polibkem..Už měsíc tu ránno nikdo nestojí a asi už nebude..Sklopila jsem zrak k zemia a vydala jsem se do školy............
Posadila sem se do lavice a místo vedle mě???Prázdný,všechno je prázdý..Ze školy kvůli kapele odešel taky,nestíhal ani jeho dvojče Tom,kterého jsem brala jako super kámoše...Bill chodil s semnou do třídy,ale Tom ne,učitelé se rozhodli je dát od sebe,dělali totiž hrozný krávoviny..Nikdo neodolal se jim smát...Tak Bill chodil do A a Tom do B....Podívala jsme se na lavici přede mě,přesně uprostřed bylo vyryto K+B=(SRDÍČKO).......
"Notak Karol,posloucháte mě??,,zyvšuje hlas učitekla....."A,,an..ano,,ano pani učitelko,potřebujete něco??,,vykoktla jsem,protože jsem absolutně nevěděla,jaká bije...a co tu vůbec dělá učitelka?Vždyt před chvílí byla přstávkan,éé?,Asi sem se zas zasnila..."Ano děje,,řekla přísně...."A co??zeptal jsem se optrně..."No..už deset minut vám tady řikam,aby ste si vzla sešit a žákovskou,jste zkoušená,jelikož nevidím,že by ste měla připraveno na hodinu....Já se podívám na lavici,nic jen ten vyrytej znak..pak se zas podívam na učitelku...."No tak pojdtě Karol,,,a usmívá se...(mrcha)...Vyhrabu teda v tašce sešit a žákovskou.......
"Tak nám řekněte Karol proč se tenhle znak píše v téhle rovnici a až na to přídete,tak to vypočítejte,,,bloudí prstem po učebnici a já chápu kuloví...
Podívám se směrem do lavic,ale nic,všichni sedí a pozorujou mě..Až na jednu mojí dobrou kámošku..Ta se snaží mi něco ukazovat,ale nějak tomu nechápu...Smutně se podívám do mé lavice a bývalé Billovi lavice,už tam nikdo nesedí...Nesedí tam a neukazuje mi,jak to mam vypočítat..Kluik,který otevíral sem a tam neslyšitelně pusu,aby mi mohl poradit...A já??Já jsem vždy nasadila nechápavý výraz na to,že mu nerozumim...A on,si vždy praštil legračně do čela a začal se smát..Nakonec sme to nějak spolu vyluštili a já aspon dostala za tři......
"Víte co Karol jdete se posadit,jste úplně mimo,příště si vás vyzkoušim,,řekne přísně učitelka...Já jen kývnu.."Děkuju,,špitnu a jdu se posadit...."Karol,ale tohle se nebude stávat často..Co se to s váma poslední dobou děje??Stěžují si i ostatní učitelé..Jestli máte nějaké problémy,tak se s nikym poradte,,podívala se na mě naštvaně i lítostivě....Já jen znovu kývla hlavou.."Nebo je to snad,kvůli Kaulitzovi??usmála se a zadívala se na místo vedle mě....Celá třída otočila hlavy směrem ke mě a já si připadala jak vůlll...Odvrátim zrak od těch všech očích koukajících se na mě směrem na boty a po tvářích mi začali téct teplé slzy.....
Vyběhnu ze školy,konečně už skončila....Sakra,já to takhle nevydžim vážně néé.Takhle to dál nejde..Jdu do parku a opřu se o velký strom....Nohy si přitáhnu k mému tělu,pak je pevně obejmu a bradu zabořim do kolen....Bože co mám dělat,co???..Já nevim,jak dál.Sem bez něj nic,stýská se mi,tak hrozně.Kdyby jen šel vrátit čas,chtěla bych zas zažít ty krásné chvíle...Kdyby si jen věděl jak trpim,jak hrozně trpim a jen kvůli tobě..Ta láska k tobě je tak velká a já jí v sobě jen ukrývám,přežívá ve mě...................PROMIN,špitnu do prázdného parku a vydám se měrem k mostu nedaleko odtud...
Cestou si to všechno ještě promýšlím,hledám jiné řešení,ale jiné není,já ho miluju,ale trpim....Proč se za lásku musí vždy trpět,noo,,proč??...
Dojdu k velkému mostu a pod sebou vydím velký proud vody,které pak odnese nikam daleko mé mrtvé tělo.Jen se kukám přes zábradlí,čekám,až se setmí a ustane nával lidí.Naposledy si přehraji ty krásné chvíle,při kterých mě vždy zahřeje u srdce...Zavřu oči a zhluboka se nadechnu..Už se setmělo,moc lidí tu k večeru neprojde,jelikož se tu prý bojí nevim proč..Pomalu začnu přelejzat to velké a osudové zábradlí.Začnu brečet.je mi všeho líto,moje slzy začnou padat dolu do tý rozvířený vody..Všeho co se za ten měsíc stalo,ale to co se stalo před měsícem toho nelituji a nikdy nebudu..Poznala jsem svou největší a opravdovou lásku....Mami,promin...Bille,promin,miluju tě....Chci se pustit zábradlí a skočit,ale nejde to.Prostě to nejde,něco mi řiká,že néé.Ublížila bych tim spousta lidem,i když asi jen mamce,která má jdenom mě...Nemůžu,nemůžu to udělat..Přelezu celá roztřesená zpátky zábradlí,nandam si tašku na záda a se smutkem a hlavou dolu se vracim domu,kde na mě čeká mamka....Ted zas budu žít v tom hrozným utrpení v tý hrozný úzkosti....
"Karol,kde si byla měla jsme o tebe strach,,přiběhne ke mě celá ustrašená mamka..."Mami promin,byla jsme se projít,zalžu a obejmu jí....Sem unavená půjdu spát"Dobrou........
Svalim se na postel a zčnu brečet,ty slzy nejdou,prostě nejdou zastavit..Polštář mám celý mokrý,ale mě je to jedno..Když si uvědomím co jsem dnes málem udělala,že by moje mamka ted hrozně trpěla.Nemyslela jsme na to,jak se bude cítit ona..Ale také třeba,jak by se cítil Bill.Možná,už jmě sice nemiluje,ale asi by ho to mrzelo.Zranil mě,ale nevyčítám mu to..Musím to pochopit a ted musím,žít,sice těžce,ale musim na něj jednou zapomenout...Neochotně vstanu z postele a vlezu do koupelny,kde udělám hygienu.Bolí kě strašně hlava od toho celovečerního brečení.Vezmu si můj noční úbor(tílko+kratásky)a vracim se k sobě na postel....
Uléhám a zachumlam se pořádně do peřiny,abych aspon mohla cítit teplo z vnějška,když,už né z lásky..Ale to teplo,už asi nikdy neucítím,..Bille kde jsi??vyslovim a usnu....
"Karol,Karol,,...Karol...Karol....Karol..slyšim opravdu svoje jméno nebo se mi to jen zdá??..Začínám se pomalu probouzet,ale mé jméno slyším stále...Nejdřív jsem trochu zamtená,ale pak si uvědomim,že ty hlasy jdou z balkonu,který mám každé léto otevřený...Pomalim krokem se vydam na balkon,kydž dojdu,až k zábradlí lehce se nahnu a podívám se dolu...."Bille,,špitnu jeho jméno...A do očí se mi derou slzy..."Karol,můžu nahoru??zeptá se opatrně a lítostivě..Já jen kývnu,že ano.....Nemůžu tomu uvěřit je tady,opravdu je tu.Po tomhle sem toužila zas tak dlouho.Začnou mi téct slzy a anii nevím jestli smutkem co řekne, že zas odejde nebo z toho,že ho vidim.....Bill zatím vyleze nahoru a stoupmne si naproti mě....Nezměnil se je tak krásnej a přitažlivej..I když je tma vidím stále ty jeho krásné čokoládové očí,které se ted lesknou....."Karol ty brečíš?zeptá se a smutně na mě pohlédne..."Né..já jen...snažim se zalhat a moc mi to nejde tak radši sklopim zrak..Bill mě,ale něžně mojí hlavu nadzvedne a zadívá se mi do očí..."Promin mi to Karol,špitne a chytí mi ruku...."A co??řenu pomalu neslyšitelně....."Že..že jsem tě opustil,já nechtěl ani nevíš,jak to bylo pro mě těžšký.Snažil jsem se tě vyhýbat,abych zapoměl a ten rozchod nebyl tak těžšký.Chtěl jsme ti dát volnost,abys sis našla nikoho jinýho a nebyla upoutaná na kluka,kterého momentálně zajímá víc kapela.Pak.. snažil jsem se zapomenout,ale prostě to nešlo..Nebyl by den,abych na tebe nemyslel.Zpomínal sem na ty chvíle,jak sme byli spolu.Všechno mě to mrzelo.Takhle sem to nechtěl.Měl jsem a vlstně i mám ted kapelu,ale to mě nestačilo neměl jsem tebe.Snažil jsem se usmívat na všechny strany,vyhovět fanynkám,ale bylo to hrozný..Jsem rád,že jsem slavný a že mám kapelu,ale tohle všechno k kému štěstí nestačí...Já..já bez tebe nemůžu být,já tě Karol hrozně miluju odpust mi,,řekl skesle a já viděla,jak se mu po tvářích kutálí slzy.Věděla jsem,že to myslí upřímě.Jak dloho sem si tohle všechno přála,jak...."Bille ,taky tě miluju,,přistoupila jsem k němu ještě blíž a políbila ho...Byla to snad věčnost,ten polibek byl nádherný a zas po tak dlouhé době...."A jak to chceš všechno udělat?Jak budem spolu??..zeptam se ho smutně....."Neboj budeme,už se tě nevzdam,už neudělm takovou hloupost.Kapelu budem mít stále,na pár koncertů budeš jezdit s semnou,aby sme byli spolu,tedy pokud chceš.Do školy ted chodit budem,takže se uvidíme skoro furt.Vlastně budem spolu skoro furt,,usměje se a políbí mě....Já mu úsměv oplatím...JÁ TĚ MILUJU.....

Doufám,že se vám to líbilo.Chtěla jsme tím jen vyjádřit,že každý člověk si projde jednou velkou krizí.Každý kvůli něčemu,už jednou určitě trpěl nebo jednou bude trpět,at už kvůli rodině nebo lásce neměl by si nikdy brát něco vzácného jako je život.Může to taky skončit nakonec dobře a néé jen sebevraždou..Stačí jen počkat,třeba se dřív nebo pozdějc všechno vyjasní jako v tomto příběhu..Kdyby si postava Karol zabila,už nikdy by se nedozvěděla,že mohla být nakonec štastná s Billem,který ještě ten večer za ní přišel..Naděje byla a tu nesmíme nikdy strácet...Musíme myslet,taky na ostatní,jak se budou po vašem odchodu cítit,jak budou trpět.......
Lili


Co všechno způsobí alergii 4

29. září 2006 v 7:00 | Lola |  FF-Co všecno způsobí alergie
Co všechno způsobí alergie
4.díl
Odpoledne zamnou přijde Bill a přinese mi dárek. "Jéé. To si nemusel." "Ale já jsem chtěl." Usměje se na mě. Rozbalím dárek a je to nějaká krabice. Otevřu jí a v ní je DVD Schrei live, podpisy kluků s věnování a přívěsek se srdíčkem. "Jééé. To je pěkný." Vytáhnu přívěsek. "Děkuju moc." "To máš ode mně k narozeninám." Pak se ale do pokoje přiřítí Tom. "Tady seš brácho dělej. Víš že za hodinu odjíždíme." "Jo. Já už jdu." "Kam odjíždíte?" zeptám se zklamaně. "Na turné. Po celým Německu." "Aha." Sklopím zrak. "Tak ty seš ta holčina, kterou můj brácha napadl pomerančovou vodou?" zeptá se Tom a přijde blíž k mojí posteli. "Jo. To jsem já." "Kdy tě pustí domů?" zeptá se mě Bill. "Za dva dny." "To je super. Tak já už budu muset jít. Nakonci prázdnin tu budeme mít ještě poslední prázdninový koncert tak přijď." Usměje se a já se mu naposledy podívám do jeho očí. "Seženu si lístek a přijdu." Bill jen záporně zavrtí hlavou. "Stačí když se kolem sebe porozhlédneš." Řekne a zmizí. Snažím se co nejdéle pamatovat ten jeho krásný úsměv dokud neusnu. Jestli jsem si myslela že ho ještě o prázdniny uvidím, zmýlila jsem se.
Za dva dny mě opravdu pustí domů z nemocnice. Přijede pro mě máma, protože táta jel pracovně do Hamburgu. "Tak co jak se těšíš na Sheilu?" "Hodně." Pokusím se o úsměv. Ale moc se mi to nevydaří. "Co je s tebou? Ty se netěšíš domů?" "Ale těším. To víš že jo." Pak po zbytek cesty nemluvíme.
Doma si vybalím těch pár věcí které sem měla v nemocnici. Pak vybalím dárek od Billa a píchne mě u srdíčka. "Kde asi teď je? A co dělá? Zpívá?" pomyslím si. Začnu vyndavat věci z krabice a na dně najdu nějakej lístek. Podívám se na něj a je to VIP vstupenka na Maxi koncert Tokiáčků. "Tak to myslel Bill když říkal že se stačí jen porozhlédnout." Řeknu.
Dny ubíhají pomalu. Furt myslím na Billa. Buď ležím v pokoji na posteli zasněná a nebo probírám s Lindou koncert pořád dokola. "Teda ty si tomu dala." Řekne Linda a směje se. "Prosím tě čemu sem dala?" nechápu jí. "Měla si vidět Billa, když uviděl jak si se skácela na zem. Seskočil z pódia, přeskočil to zábradlí a byl u tebe. A jak koukal." "Jak koukal? Dělej vyklop to." "Měl oči plný strachu. Zřejmě si ho vyděsila." "Fakt?" zeptám se jestli si náhodou nedělá srandu. "Fakt." "A jak věděl v jaký nemocnici jsem?" zeptala jsem se když jsme šli domů. "Zeptal se doktorů co tě nakládali do sanitky kam tě odvezou. A ti mu řekli, že do místní nemocnice. A číslo pokoje si zjistil nejspíš tam. Máš pořád tu kytku co ti dal?" "Jo mám. Té se jen tak nezbavím." Mrknu na Lindu. Pak se rozloučíme a zalezeme každá do svého domu. Rychle sním večeři a jdu si lehnout. Zítra mě totiž čeká velkej koncert. Jestli si na mě Bill pamatuje. Usínám s hlavou plnou Billa. JEJDA asi sem se zamilovala. Zdá se mi úplně stejný sen, který se mi zdál před tím posledním koncertem. Akorát že mě ráno Sheila nelíbá. :)))) Ráno začne poprask. Vzbudím se v deset a první co udělám je, že si umyju vlasy. Pak se jdu nasnídat. Škoda že nemám palačinky.
Ale tousty jsou taky dobrý. "Teda ty si dáváš do nosu takhle po ránu." Řekne táta místo aby mi popřál dobré ráno. Já jen pyšně zvednu nos a jdu nahoru do pokoje. Udělám si masku na obličej, píchnu do uší sluchátka a s časopisem v ruce se vyložím na balkóně na lehátko. Listuju v časopise až narazím na článek o turné Tokiáčků. Začtu se do článku že ani neslyším volat mamku. "Co je mami?" "Máš telefon." "Ježiš kdo to otravuje." Pomyslím si. Sejdu dolů a vezmu telefon a sednu si v obýváku na gauč. "Sabina." Řeknu do telefonu. "Ahoj Sabinko tady babička." "A jééé." Pomyslím si. "Ahoj babi co potřebuješ?" "Jen sem se chtěla zeptat kdy k nám zajdeš na návštěvu. Máš tu ještě dárek k narozkám." "Hm. To si vzpomněla brzo. Po měsíci." Proběhne mi hlavou. "Já se u vás příští týden stavím." Slíbím. "Tak dobře tak ahoj." "Ahoj." S radostí položím telefon a vyběhnu nahoru do koupelny zlikvidovat tu masku na obličej. Pak si vyfoukám vlasy a zaběhnu za mamkou do ložnice. "Mami? Hodíš mě dneska v půl šestý do Magdeburku?" "A proč?" "No abych přece nemusela jet autobusem." "A proč tam jedeš?" "Dneska tam je poslední prázdninovej koncert Skupiny TokioHotel." "To je zase tamta skupina? Ten kluk jak ti způsobil tu alergii? Tak tam tě nepovezu." "Ale mami. Bill mi slíbil že už bude na koncertech pít jen vodu." "A proč tam jedeš tak brzo?" "Protože je to MAXI koncert a ten začíná v sedm. Cesta trvá tak dvacet minut a budu to mít akorát." "A máš lístek milá zlatá?" "Ano." Utřu jí. "A co Linda?" "Nejede." "Proč." "Nemá lístek." "Tak dobře ale varuju tě. Jestli se ti něco stane tak už tě nikam nepustím." "Neboj." Brouknu a radostí si poskočím. Mám suprový rodiče.
POkračování příště...

TH s fans

29. září 2006 v 6:00 | Miky |  Paparazzi 2006
Fota s fanynkou před hotelem v Paříži...

Láska 22

29. září 2006 v 6:00 | Dominika |  FF-Láska
Láska 22
Moc se všem omlouvám že je tenhle díl tady tak pozdě ,ale nějak mi stávkoval počítač takže to dřív nešlo. Páčko a určo piště komentáře!!!!!
A tak jsem šla mamce pomoct s večeří a pak hned spát. Ale ráno jsem nemohla dospat jak jsem se na Billa těšila. A tak jsem brzo vstala. Šla se oblíct, namalovat, učesat a nasnídat. Když jsem došla ke studiu tak bylo ještě zamčeno. A tak jsem sebou kecla na schody a čekala půl hodiny než přišel nějakej chlápek a odemknul to tam. No a za chvilku už si to přivalil Billík. Skočila jsem mu kolem krku a dala mu sladkou pusinku. " Už jsem se nemohla dočkat až tě uvidim" řekla jsem mu a Bill mě dlouze políbil. " A kde je Tom???" ptala jsem se. " No šel ještě naproti Nikol". Jen co to dořekl už se do studia přihnal Tom a za nim vysmátá Nikol. Chtěla jsem se jí ještě zeptat čemu se tak řechtá, ale v tom tam přišla nějaká baba a začala mlít něco ve smyslu: " Tak je tu další den natáčení a dnes bude natáčet pan Kaulitz". Řekla a všem začali cukat koutky z toho výrazu"PAN" Kaulitz. " No možná jste si toho už všimla…." řekla jsem jí tónem jako když mluvíte z retardem. " ….Ale jsou tu dva Kaulitzové!!" řeknu. Nejdřív na nás čumí a pak s kyselim kvichtem prohodí: " To je jasné že jsem myslela pana BILLA Kaulitze!!" řekne a to billa ještě zvýrazní. Hned jak odejde dostanou všichni vytlem. Ale mě moc do smíchu není. Najednou mě přepadla hrozná nervozita. Bill si toho asi všiml a tak ke mě přišel, vzal mě za ramena a pošeptal mi: " Neboj, bude to dobrý". Já jsem mu za to dala pusu. Pak jsem se ještě rozloučila s Nikol a Tomem (Georg a Gustav měli dotočeno a tak si mohli užívat), protože tam nechtěli sedět a koukat na nás. " Tak rychle se běžte připravit do svojí maskérny" zakřičí někdo. A tak Billa líbnu na tvář a už letim do maskérny. Tam si mě vemou do parády………
Pokračování příště



THčka venku=)))

29. září 2006 v 6:00 | Janiczka |  Paparazzi 2006
Nějaká fans si nejpíš odchytila Billíška jak není upravený atd...a musím říct, že vypadá fatk supa!!! Možná aji líp než když je zmalovaný....
A Georg vypadá furt stejně supa!!!
Jujinky!! Gustíček=))!!!
Tomíšek v good naladce jako obvykle!!!!

Tomík a jeho gatě!!!

29. září 2006 v 6:00 | Janiczka |  Supa fotečky


Co všechno způsobí alergie 3

28. září 2006 v 6:00 | Lola |  FF-Co všecno způsobí alergie
Co všechno způsobí alergie
3.díl
Vzbudím se na nemocničním lůžku. U mě sedí máma s tátou. "CO se stalo?" zaskuhrám. Je mi neuvěřitelně špatně a pálí mě obličej. "Měla si ošklivou alergii. Co jste tam prosim tě dělali?" zeptal se rozčíleně táta. "Nic jen zpívali a tancovali." Odseknu. "Jo a do nemocnice tě přivezou se šílenou alergií na pomeranče viď." "To ta voda." "Jaká voda?" "No Bill nás polejval vodou. Musela být ochucená pomerančema." "A není ten kluk náhodou blázen?" "A jak asi mohl vědět, že jsem alergická na pomeranče? To mám jít za ní na podium a říct mu aby mě nepolejval pomerančovou štávou, že jsem na ní alergická?" "To ne, ale proč vás polejvá?" "Aby byla sranda." "Hm. To je teda směšný." "Tati nech toho já se nechci hádat. Není mi dobře. Jsem flekatá jak beruška a motá se mi hlava." "My už jdeme s tátou domů." Řekne máma. Líbne mě na čelo a odejdou. Zavřu oči a vybavuju si ty nejhezčí okamžiky z koncertu. Proč jsem zrovna já alergická na pomeranče sakra. Mohla jsem mít i Billa podpis a ne vyrážku jak prase. Ze snění mě vytrhne zaklepání. "Dále." Řeknu a posadím se na posteli. Otevřou se dveře a v nich stojí Bill. Koukám jak Karkulka na mobil. Asi si spletl dveře. "Ty si Sabina?" Jejda on zná moje jméno. "Ano." Odpovím s klidem. "Přišel jsem se ti omluvit za to co se stalo na koncertě." "No zrovna příjemný to nebylo." Usměju se. "Sem flekatá jako beruška." "Všiml jsem si." Řekne Bill a já zčervenám až po kořínky vlasů. "A co se ti stalo?" protrhl Bill trapné ticho. "Sedni si." Řeknu mu. Je mi blbý aby stál. Myslela jsem že si sedne do křesla vedle, ale sedl si na mojí postel. "No. Já mám jaksi alergii na pomeranče a ta tvoje voda musela bejt sycená pomerančovou příchutí." "No to byla. Promiň, ale nevěděl jsem že tam bude někdo alergickej na pomeranče. Ode dneška budu pít na koncertech jen vodu." Usměje se a mě se začnou klepat ruce. Chci se natáhnout pro skleničku s vodou, ale nedosáhnu tam. Bill si to nejspíš uvědomí, protože mi skleničku podá. "Děkuju." Řeknu a podívám se na něj. V tom okamžiku se naše pohledy střetnou. Bill má hrozně upřímnej a krásnej pohled. Už chápu, že je do něj zamilovaná každá druhá holka. Potom odněkud vykouzlí kytku. "Nejseš doufám alergická na pyl." Začneme se oba smát. "Ne nejsem. Děkuju. Je moc hezká." "Ber to jako bolestný." "Tak děkuju. Je to moc hezký bolestný za to , co si mi udělal zrovna v den mých šestnáctých narozenin." "Ty si měla včera narozeniny?" "Ano." Usměju se.
"Tak všechno nejlepší k narozeninám." Popřeje mi a chce mi dát pusu, ale do pokoje přijde zdravotní sestra. "Tak já už půjdu. Zítra ti ještě přinesu dárek k narozeninám. Ahoj." Řekne a zmizí. "Ahoj." Odpovím mu v duchu. Zatracená sestra. Mohla jsem dostat pusu od kluka svých snů a ona mi to zkazí. "Jak se cítíte?" zeptá se mně. "Rozzlobeně." Odseknu. Sestřičce asi dojde že nás vyrušila. "Promiňte. Příště zaklepám." "Dejte tu kytku do vázy." Řeknu jí nakvašeně. "Hned to bude." Dá kytku do vázy s vodou a odpluje pryč div si zadek nevykroutí kačena. Za půl hodiny někdo zase klepe na dveře. "Dále." Řeknu. "Ahoj marode." Do dveří nakoukne Linda. "Jé ahoj Lindo." Okamžitě se mi zvedne nálada na nejvyšší příčku. "Tak co jak je?" zeptá se mně. "Jde to. Pořád mě chodí někdo navštěvovat." "A kdopak tu byl?" "Nejdřív máma s tátou pak sestřička." "A kdo ti přinesl tu pěknou kytku?" "Kdybys mě nechala domluvit tak by ses to dozvěděla." "Tak kdo?" "Představ si že tady byl Bill a přinesl mi tu kytku, jako bolestné." "Kecáš." "Ne. Fakt." "Téda. Škoda, že mě Gustav nebouchnul paličkou do hlavy. Třeba by taky zamnou přišel do nemocnice." "Ty si ale hloupá." "Hm.Hele přinesla jsem ti bomboniéru. Musím jít na autobus jinak mi ujede a nerada bych šla trasu Magdeburg - Brandenburg pěšky." "Tak ahoj a stav se zase někdy."
"Ty děláš jako kdyby si tu měla zůstat navždycky." "Tak už běž nebo ti to ujede. Ahoj." "Čauves. Zejtra zase přijdu." "Jasný." Když Linda odejde lehnu si a spím. Ani se mi nic nezdá.
Ráno přijde doktor zkontrolovat můj stav. "Je to moc dobré Sabino. Za dva dny vás pustíme domů." "To jsem ráda. Mám prázdniny a nerada bych je proležela v nemocnici." "Jo to chápu." Pak odešel. Rozdělala jsem si bonboniéru od Lindy a poslouchala MP3 než přišla mamka. "Ahojky. Tak jak je?" "Dobrý. Za dva dny mě pustí domů." "Tak to je super. Přinesla jsem ti nějaký časopisy." "Jééé. Dík." Hned se vrhnu na časopisy který mi přinesla. "Kdo ti přinesl tu kytku?" "Ten kluk co mi způsobil alergii." "To je od něj milé."
"To jo no." Zahrabu v časopisech a objevím dnešní noviny. Zalistuju v nich a objevím článek o tragédii na koncertě. Jsou to asi jen dva odstavce a tak je přelousknu raz dva. "V těch novinách moc přeháněj." Řeknu mamce. "Tady píšou, že jsem byla v ohrožení života." "To víš no. Už neví jak by zaujali okolí."
Pokračování příště...